Starojičínská bílá paní
Před mnoha lety pásla mladá děvuška ve zříceninách starojičínského hradu. Kravičky spokojeně přežvykovaly trávu a děvče si začalo mezi kameny sbírat hezké květiny, aby si z nich udělalo kytku za pás. A jak tak chodilo po hradě, dostalo se pod jednu zeď, která držela pohromadě jen vahou kamenů.

Najednou se před pastýřkou objevila paní od hlavy až k patě oblečená ve starodávných bílých šatech, uchopila ji za ruku a vedla ji ven ze zřícenin, že jí ukáže ještě krásnější květiny. Sotva vyšly před hradní bránu, paní se rozplynula. Vtom se ozval veliký rachot a v místě, kde dívka před chvílí sbírala květiny, zvedal se prach nad hromadou sutin. Dívka poznala, že jí bílá paní zachránila život.

Žila pak prý ještě sedmdesát sedm let a do smrti velebila bílou paní, že ji vytrhla z rukou smrti. Bílá paní se naposledy zjevila na přelomu dvacátých a třicátých let našeho století.